Už jsem se zmínila o mé drobné úchylce na krajku? Nelíbila se mi od počátku. Vždy a stále působí toliko levně a všudypřítomně. Nepříjemně škrábe kůži. Zahaluje a přitom skrze ní prosvítá, co by mělo být zakryto. Ale…zřím v ní cosi dráždivého. Nemyslím tím erotiku. Spíše její vykřičenost. Ráda se jí dotýkám. Prsty se probírám květinovými vzory. Vůbec zbožňuji, když ji smím nosit na pažích a pouze se kochat pohledem. Nebo jí dovolit usadit se jako had kolem mého krku.
Divné. *pokrčí rameny*
Avšak má dřívější posedlost patří hlasům. Netušila jsem kolik se z nich dá vyčíst. Toliko známek nálada, pocitů, šrámů. Zavřít oči a nechávat se unášet. Kéž by to bylo možné častěji. Stále mne udivuje, že v Hlase může sídlit skutečná moc. Síla vést davy. Našeptávat a vkrádat se do povědomí. Charisma. Ať už zlé či špatné. Mám ráda, když na mě dokáže působit. Pár kroků ode mne, z nahrávky, z televize…Nestává se to často. Neupoutá každý.
V tento moment poslouchám Atsushiho – připadá mi odlišný od jiných „japonských“ hlasových projevů, které jsme měla možnost slyšet. Nechávám se vtahovat do písní, hledám překlady textů a o to víc mne pak jeho performance zasahuje. Když se dokážu vcítit, proniknout hlouběji do podstaty. Tvořit si své vlastní světy. Brní mi z toho rty, zvláštní pachuť tančí na špičce jazyka.
Tvorba knihy začíná nabývat jasnějších obrysů. Jsem na to zvědavá. Postava vypravěče se mi vkrádá do podvědomí. Onen svět, jež není stvořen a čeká na svůj Zrod…jakoby narážel na křišťálové stěny kolem sebe, rezonoval. Omamná atmosféra. Perverze. Setřená čára mezi Dobrem a Zlem. Nevysvětlitelné pohnutky. Oslava Dekadence. Rozklad Existence. Spatřit krásu v hrůzné Zrůdnosti. Bolest. Hranice Posedlosti.
Jsem neklidná. Potřebuji pozměnit stav vědomí. Vcítit se. Přejet jazykem po hořkých rtech. Nasát návyk.
To mi připomíná, že nutně potřebuji deník, kam bych mohla zapisovat postřehy. Prahnu po něm již pár let. Ale stále…zapomínám?
Oh, měl by být omšelý. Plný otisků mého stínu. Slabých chvilek znavené osobnosti. Odrazů a Zrcadlení. Kéž by. Příjemný na dotek. Lehce pomačkaný. Zaplněný vlepenými ústřižky. Psychoidními kresbičkami. Utopická představa. Vykreslená srdcem.
Dnes nemám pro sebe otázku. Je to jen další pouhá změť chaosu. Zaplním prostor hlasitou hudbou a na okamžik odevzdám své já Šílenství.
Atsushi! Atsushi! Atsushi!
OdpovědětVymazatEhm.. už jsem ticho - jo, jako myšička, připomínající šišlavého glumištěta.
Atsushi má vskutku kouzelný hlas. Jednoho dne se snad donutím si ho pustit k četbě. Tedy, ne že by mi dělalo problémy si jej pustit. Nemám nějak čas na to, abych si vyhradil čas nic nedělání četbě. nějak nejsou nové knihy. Hm.. je to k uzoufání.
Ta kniha.. snad se povede.. vypravěč... podklady budou předány. furt se na tebe kůli němu trochu zlobím. naprosto mne vytáčí, když si děláš očividnou legrací z věcí, které jsou pro mne tak důležité a pokračuješ v tom, přestože tě požádám, abys přestala. No nic. řekni si o něj pak na skypu.
nechápu, proč vždy při myšlence na něj zavadím o Hakueiova potetovaná záda....
Ano, to má. Díky ti za jeho objevení mému sluchu - dokáže mě dostat do extáze, kdy se choulím do sebe a chovám tak trošku jako maniak uvěznění v jeho hudbě. Je to krásné.
OdpovědětVymazatJá u čtení potřebuji klid. Poslouchat u toho muziku...to je k uzoufaní, protože se nesoustředím ani na jedno tak, jak by si to zasloužilo. Pak je mi to líto a musím začít znovu.
Zítra musím vyrabovat knihovnu a pustit se do japonských autorů - stále trpím pocitem, že mě ve škole převálcují až zjistí, že mám načteno tuze málo autorů *hih*
*sigh* Omlouvám se. Já zkrátka...to občas přeháním. Možná se tou legrací snažím uklidnit? Ale neznamená to, že bych to znehodnocovala. Pro příště si to odpustím.
Hakueiova potetovaná záda? Možná na tebe doráží špetka inspirace ;) Nech ji projít dovnitř.
No, Haku má tak úžasně potetované ruce. Na skypu ti pošlu onu ikonku, kterou mám před očima. heh - a ty bys chtěla napsat něco tak znehodnocujícího šíleného prsatce Hakueie? xD Kde bychom vyzdvihli do popředí jeho tetování a zcela zahladily stopy po prsaté "Pamela ANDERSON" tričku?
OdpovědětVymazatAtsushi je zkrátka bůh. On a jeho polibek s Kiyoharem, který má taky dost nevšední hlas.. a jeho růžovounké třičko, téměř dětský úsměv.. a ten výkřik s podsazením hlasu co neumím napodobit... ruce.. Prostě Atsushi*úsměv*
No fajne. Dostal si mě xD To mu nemůžeme udělat! Silikony jsou pokrm bohů. Ať už na tričku nebo pod ním. Kaji se a mrskám! xD
OdpovědětVymazatJe bůh. Má nevšedně vykrojené rty. Dokáže se tvářit zcela svůdně a podmanivě. Dokonale ovládá pohyby svého těla *což mu závidí a prkeně trénuje!*
No, i když, darling...tvůj taneční styl je také dokonalý xD *zasněně si vybaví jeho taneční kreace v tom velikém tričku, kdy vypadal jako akční šmoula*
akční šmoula... hm...
OdpovědětVymazatHele, to není žádný posměšek, aby ses nemýlil. *povytáhne obočí a uhladí si ho*
OdpovědětVymazat