Myslí, že bych měla vydat knihu poezie. Myslím, že je to celkem nesplnitelné upsání se.
A do té japonské čajovny (celkem hodně na úrovni - seděli jsme v koutku, který byl jako vytržen z japonského pokoje, hezky na tatami u nízkých stolečků) hledají spolupracovníky, co myslíte...mám mířit vysoko? *smích*
Jsem kukla omotaná slizem. A chci vám popřát dobrou noc. Protože jsem poprvé jela tramvají (a to v noci) a trefila cestu na kolej.
Brzké vstávání. Asi budu zítra mrtvá.
*jde usnout s myšlenkou na svého H., kterého dnes ostudně nechala večer samotného*
Tvůj drahý H. to přežil.
OdpovědětVymazatVivat historickým filmům!