Bez...

inspirace

pachuti

emocí

touhy

promarněné.

Pnutí

Stavy těla nutí mozek jednat proti jeho vůli. Čas od času. Podivné chvění konečků prstů a dutý balvan obrůstající mechem na hrudi. Křeče vědomí a jistota prázdna v mysli. V určitých okamžicích to dokáže být ubíjející.
Kam se poděla snaha? Pokud není motivací úspěch, co tedy?

Pustý

Lehoulinké, byť naléhavé brnění dásní. Špička jazyka nervózně přejíždějící po zubní sklovině. Zdánlivá samota. Pocit soukromé intimity. Hlad po Noci. Touha (po)Moci.

Svěží vábení a hebký samet temné modře hladící tváře líc. Roste to v útrobách. Pootevřená ústa němě hltají fascinaci. 

Kdo z vás se nechal polapit vlastní agresí? Podlehl živočisnému já, zbavil se šatu, rozerval pokožku do krve a vběhl bosý do lesů?

Ono

Prožilo jsem mnoho osudů

vidělo jsem spoustu

cítilo jsem nespočet

...

a stále se nepoznávám.

V reflektorech šedi zkoprnělo mé tělo. Toliko šedavých stínů, toliko plamenných kapek roztříštěných mezi tahy purpurového štětce. Onen západ, zánik tklivého světla. To vše uzmulo mé nitro a vyprahlé rty se vpily do chladné plochy plné špinavého prázdna. Drahný moment...a ještě hodnou chvíli poté.