Netuším jakou cestou, ale narazila jsem na tento snímek. Vyšší moc mě dovedla k možnosti jej shlédnout. Neodporovala jsem. A co o tomto filmu říci? Jak jej vystihnout? Jedním slovem...
Musím se přiznat, že poslední dobou mne přímo fascinují a okouzlují muži s ženskými prvky. Ať už se pokouší nalíčit, či si nazují dámské lodičky a nebo své ploché boky stáhnou korzetem.
Proč taková úvodní věta? Inu, další film v sobě podobné prvky obsahuje. Období 70. let, kdy na svět vykoukla sexuální revoluce spojená s volnou láskou, hudbou, drogami... Snímek Velvet Goldmine (režie Todd Heynes), čili Sametová extáze nám vypráví příběh smyšlené ikony glam-rocku, popu Briana Sladea, kterého ztvárnil Jonathan R. Meyers. Těžký výstup na vrchol a následný pád je provázen chytlavým soundtrackem, vkusnými kostými a šikovně líčí tehdejší poměry a dobu.
(A tady přidávám klip jako omluvu za pochroumaný trailer XP)
Tak, abych tu neplodilo pouze nesrozumitelné proudy, rozhodlo jsme se do článků vtisknout i momentální "počiny", které sleduji a které...na mě zapůsobily.
Dnes jsem bylo okouzleno filmem Breakfast on Pluto. Režisér Neil Jordan a v hlavní roli neobvykle půvabný Cillian Murphy. Příběh dospívajícího mladíka hledající svou pravou matku a zároveň s tím i svou identitu. Děj plný komických scén, svěží bezstarostnosti, avšak v pravé momenty jako by nás vtahoval do kruté reality a nastavil nám zrcadlo smutku a lidské nesnášenlivosti.
Má slova nedokáží popsat uchvacující kouzlo tohoto snímku a ani se o to nepokouším. Dle mne by si každý měl utvořit vlastní názor. Já jen doporučuji.
