Měsíc. Krátký čas. Dlouhé chvíle. Nedostatek čehokoliv. Zmatek a blouznění. Rozhodnutí. Pro někoho špatná, pro někoho dobrá. Ke konci neutrální.
Zvraty v životě. Překvapují. Osobnost se s nimi vyrovnává po svém. Ztrácíme. Nazpět však nedostáváme. Ale to je přeci to, co jsme chtěli, že ano?
Mrzí mě dost věcí. Myslela jsem, že když se dva lidi spolu rozejdou bez krveprolití a výčitek, není důvod přestávat v komunikaci. Není důvod se uzavírat. Asi jsem nepředstavitelně naivní. Nevím, jak to chodí obecně ve světě. Ale mně city zůstávají, stejně jako vzpomínky. To, co se mezi námi událo nechci vytěsnit z paměti a znehodnotit to. Proč? Byla to krásná etapa mého života se vším, co ji provázelo.
Zklamala jsem. Sebe i druhé. Nebylo to záměrné. Život mi ukázal další ze svých tváří, která mi naznačila nový směr. Je to o vývoji. Ne o úmyslné zradě. O rozmaru. Potom bych možná pochopila ten chlad. Ale nechci se tu ospravedlňovat. Kdo ví, za si to míněná bytost vůbec přečte a jestli vůbec bude mít snahu to pochopit. Možná mě tím trestá. Ale dobrá. Vnucovat se již nebudu. Snad se časem hladina uklidní.
Život.
