Trumpadá

Čas od času vyhledám společnost. Nemám chuť se vymaňovat, když už se tak dost vytrhávám z kolektivu. I když převážně mlčím, stávám se jakousi vědomou součástí. Pozorovatel. Mám ten post vcelku ráda.

A poté přicházejí momenty. Náhody. Jistá nahodilost okamžiku, kdy doufáte v něco do žaludku a tvrdou matraci pod hlavou. Přesto vás osloví vnitřní impuls a díky tomu poznáte člověka, se kterým se sami v sobě odrážíte. Neskutečnost. Říkám já. Pravda. Mohl by se hádat ten druhý.

Každopádně to bylo velmi příjemné povídaní. A doufám, že všem slibům - či spíše přáním - dostojíme. Vážně bych moc ráda začala znovu kreslit. Mít motivaci. A pohroužít se do...jistého kreativna.

Ale kdo ví. Zda zde setrvám. Povinnosti se bortí. Učení...mě hroutí. Ale snaha bude. A je. Ano?

Pro příště si snad odpustím šokující poznámky o podivném osobnéím životě asijských kultur. A bude to dobré. Nebo ne?


Jsem. Mimo.

FIKTIVNÍ PAMĚTI

musím.


Leží mi to v hlavě tak dlouho.

Ano?

Možná toho chci moc. Zrovna dnes. Kéž by pár slov.

Vnímá mě někdo?

Brzy po půlnoci

Myslí, že bych měla vydat knihu poezie. Myslím, že je to celkem nesplnitelné upsání se.

A do té japonské čajovny (celkem hodně na úrovni - seděli jsme v koutku, který byl jako vytržen z japonského pokoje, hezky na tatami u nízkých stolečků) hledají spolupracovníky, co myslíte...mám mířit vysoko? *smích*

Jsem kukla omotaná slizem. A chci vám popřát dobrou noc. Protože jsem poprvé jela tramvají (a to v noci) a trefila cestu na kolej.

Brzké vstávání. Asi budu zítra mrtvá.

*jde usnout s myšlenkou na svého H., kterého dnes ostudně nechala večer samotného*

Tralalé?

První překážka zdolána. Podivné. Učitel mi už připadá mnohem sympatičtější - jsme to ale povrchní dítko. *mrk*

A po úspěchu následuje...ano?...samostudium! Takže nadrtit se znaky co nejrychleji a co možnou volnou chvíli. Dnes už celkem zmírám únavou. Nezdá se to, ale je to časově náročné.

Ale...konečně začnu opět číst. Nabrala jsem si hromádku knih od japonských autorů a doufám, že mi zbude čas.Taky procvičuji angličtinu minimálně sluchově, i když...slovní zásobu si rozšířím v zajímavém okruhu xD

A mohu tiše doufat, že si mé rady vezme kdosi k srdci.

Krásný maniakální večer!

Well

..today was it for the first time..I cried in the shower. I think this moment waits for all of us. It's the only place where I can hide, run away...and my family simply can't see how weak and sad I am inside...

my eyes are awfully red...

but I feel much better now...all the barriers have disappered..

I hate myself for one thing...I don't know how to help other people...and how to make them smile.

Snové

Poletuje tu kolem vykladač snů? Co o mě vypovídá sen o yayoi, které se jmenovalo tuším Chimpanzee bloody anus a slizkém spolužákovi, který nás chtěl všechny postřílet laserem na baterky? (víte, taková červeně blikající pistolka od našich asiiských bratrů a sester) - mimochodem v tom snu jsem měla mega záchvat smíchu z té jeho kuráže.

Pak se tam připletlo cosi...že jsem se stěhovala s půlkou pokoje (neví, jak to pobrala) a málem mi ujel vlakobus. Pak cosi o obrovských psech, bahnivých krách v naší řece a italsko povodňovém podnebí.

Nápady?

H.

Je nejlepší.
Protože mě dokáže rozesmát.

A.

Tiché bláznovství podzimu

Dovede mi někdo z vás pomoci? Posbírat roztříštěný prach. Vlahé doznání na konečcích vzácných slov. Dovede kdokoli z vás polapit melodii? Ochutnat kořeněné tóny? Mé srdce, můj hřích. Na kamenném schodišti. Smeteno ke straně. Ošlapané a povznášející. 

Ta hudba...

...má mysl.

Nesnesu. Neunesu. Nemám vůli.

Prorůstá mou. Prastará živelnost. Má podstata. 

Dohnala mne.

Opět...

..se mi zdají šílené a slovy nepopsatelné sny.

začíná to být v pořádku..

Díky Bohům.

Jsem tu.