xD

No toto…osočit rozeného melancholika z nadmíry depresózního postu je vskutku…zábavné xD.

Vše svalme na podivnou barvu mých vlasů, které mají do fialové daleko stejně jako já k vývojáři léku proti nachlazení. Kdyby mi nebylo líto toho hnízda, které čím je delší – tím méně se dá tvarovat – a stává se nudným!, tak už tam skvostnou lilu vážně hodím. A možná že před vánoci něco sebevražedného spáchám. Mhm. Ty prameny mne budou nenávidět! Muheheh!

Víte, asi jsme magnet na psi…nebo irský setr zbožňuje glády. V obou případech s tím mám, co společného, neboť mi to úchvatný zvíře spalo u nohou a na té botě si ležerně hřálo hlavu. Závistivé pohledy paničky mi stimulovaly ego. Asi vážně čekala, až jí na její vtíravou otázku, zda mi ten pes nevadí, odpovím, že ano. Buheheh!

Taky jsem si vzpomněla, když jsme tím vlakem s princem( bez bílého oře) jeli poprvé (a vlastně dosud naposledy) do mého mateřského města. Pamatuji si na Slunce, maniakální vítr, kradmé polibky a netušené dotyky. Kdo by řekl, že koukání z okna se vám může vypálit do paměti s neodtesatelnou kuráží. Juheheh!

Vanilková svíčka voní úchvatně. Hledám brigádu, ale montovat hrabičky za tři každý na kus nehodlám a otravovat spoluobčany už vůbec ne.  Snad už zítra dodělám referát. Bylo by to příjemný. Ve škole jsme po zadu – což je špatné znamení – Vánoce asi nebudou! Uaheheheh!

Ba ne. Podzimní listí je nádherný. Ty jasný barvy. Který tužkou nevystihnete. Jasně…po dlouhé době jsem si črtala do úkoláčku (hahah) a musím přiznat, že mám úchylku na oči. První, co vždy bezmyšlenkovitě čmárám je oko…pokřivené bolavé…ale stále oční v celé své podstatě.

Vážně tu splácávám páté přes deváté a nedává to smysl. Dnes mám vážně vtipný den. Takže se rozloučím. Taková ztráta času s každým slůvkem na víc, vy a ti kdož mne čtete.

P.S.: Pojďme do tmy na peer akce!

Ehm, dobrá…xD