I destroy the whole world if i kiss you
~
yes...but at the same time you create new universe
Bylo to snadné. Až příliš. Přiblížit se tvému komplikovanému světu. Tedy…myslela jsem si to. Mylně a naivně. Vkrádal ses tajně do mého podvědomí, myšlenek i gest. Propadala jsem. Nechávala jsem se mámit, neboť…jsi mne naplňoval. Svěžestí. Osudovou bázní. Čirá fascinace vypalovala mi zrak. Jemná kůžička na rtech se zacelovala, aby znovu mohla být rozdrásána. Toužila jsem splynout s podobnostmi Tebe samého. Proklouznout hlouběji do přítomnosti tvé existence. Stal jsi se přeludem, po němž jsem pátrala celé roky. Bezvýchodně. Avšak bez varování, skrze tenata náhody, se Tvůj přízrak zostřoval.
Ah, pamatuji Časy snad více než před půl rokem. Momenty. Okamžiky, kdy jsem se zalykala Múzou, kteráž ke mně přicházela a na prsou měla vyryté tvé jméno. Když jsem tehdy zavírala oči, ocitala jsem se v realitě tuze pokřivené. Úpadek. Lacinost. Čpící vůně. Stíny vykreslovaly křivky chlapeckého těla. Křehkost se tříštila prostorem, zarývala se po kůži. Stál opřený o stěnu, rozervaná tapeta se bídně hroutila k zemi. Tkanice korzetu ubíjely dech. Krajka vulgárně obepínala štíhlé stehno a zvala blíž svou vykřičenou povahou. Vysoké podpatky se svým ocelovým leskem se zarývaly hluboko do srdce a výsměšně se kroutily v ráně. Rudé rty. Krvavá červeň. Modravá průzračnost sytě nalíčených očí. Troufalá melancholie na konečcích řas. Tmavé dlouhé prameny. Vodopády Temnoty. Paže ukryté v sametu.
Nádherný…
A má slova hrubě nedostačující k vylíčení. Kaji se. Podobně jako mé alter ego klečící u tvých kotníků.
Ano, hlava byla plná nápadů. Nebo spíše touhy vypsat se ze svých pocitů. Avšak bála jsem se, že pokud zvěčním, co mám v mysli….nikdy to nebude…skutečné. Neboť má mysl si ony vzpomínky dokáže uchovat sama, bez inkoustu a jemného papíru. Měla jsem tajemství. Protkaná hrdostí a pýchou procházela jsem se skrze brány fantazie. Dal jsi mi toho mnoho a onen stav stále přetrvává.
Jednou možná cosi stvořím. Už nyní nacházím střípky, fragmenty, útržky vět. Spontánní popudy zaznamenat, co se odehrává uvnitř mě. Vždy to vykouzlí lehký úsměv na tváři.
Prosím, neber to jako posedlost. Neděs se. Přijmi důkaz, že dokážeš druhé uvrhnout do stavu, kdy nacházejí nepostradatelné. Děkuji ti za to. Mám zač. To mi nevymluvíš.
Nehledám důvod, kvůli jakým pohnutkám jsem sepsala tuto krátkou výpověď. Asi jsem ti chtěla něco podobného říci už dávno, abys pochopil. Alespoň z části … proč tě toužím chránit, hýčkat, hledat tvé štěstí. A nikdy Tě neopouštět.
Být Tvou oporou.
Přítelem.
Vyznívá to krouceně? Násilně? Směšně? Naivně? Nemám ponětí. Psala jsem to s upřímností.
Proklínej mě. Vysmívej se. Zlob se. Nebo to přejdi s pocitem, že to v tobě nic nezanechalo. Přijmu vše.
Ch.
Nezlobím se.
OdpovědětVymazatVíš, že většinou tento vjem zcela postrádám a pokud se doopravdy rozzlobím, moc dlouho ve mě nezůstane? Občas si říkám, že je to škoda - alespoň bych tak ostatním prokázal svou sílu a odhodlanost se s nimi nebavit a nechat je užít si svou vinu až do posledního kousku mé zmučené duše. Jenže každé provinění má i svou druhou stránku, která je chybou mojí.
Pouze si nedokáži představit,že by mnou byl někdo inspirován, fascinován nebo nějaké takové to podobné slovo, hraničící s osobnostním šílenstvím. Zkrátka si to nedokážu představit, jakkoliv rozvinutou mám fantasii.
Pokud tedy nějakou fantasii mám, jelikož nedokážu napsat ani řádku.... což není nijak hezké, bohužel, neboť pokaždé, když nedokážu psát na mě doléhají veškeré moje deprese z osamocení a ztrát lidí, které jsem miloval. Ale tím tě nehodlám zatěžovat - je to čistě můj psychický problém.
Za článek děkuji.Je velice hezký. Mám podobně smíšené pocity, jako když mne jedna z kamarádek namalovala tužkou na papír a pak to postla na blog. Byla to moc povedená kresbička. Ještě pro mne namalovala Yoshikiho. Škoda, že ty obrázky nikde nemám. Připadalo mi zbytečné si zakládat složku: Od mých fanoušků, protože poslední dobou jejich počet klesl na nulu. Škoda. Měl jsem rád, když o mě lidé věděli. Teď píšu na Andoru a zapadám mezi všemi těmi lidmi. Nestěžuji si. Mnozí (většina) Píše líp než já. No... hlavně že píše.
Včera jsem se při pokusu napsat do Hladiny šera málem rozbrečel.
Jen by bylo hezké vědět, že si na mě ještě někdo pamatuje. Ale na tom nezáleží.
Zkrátka děkuji.
Umět se rozzlobit může být někdy na škodu, ale především je to i účinnou obranou. V případě, že ti tato vlastnost chybí…by si měl o to být opatrnější, koho k sobě připustíš. Protože mám pocit, že ty především hledíš na své chyby a ne na tíhu provinění druhých, kteří ubližují mnohdy i víc. A když jim nedáš najevo, že jejich chování je špatné…budou v něm pokračovat a ty se budeš kát pro nic.
OdpovědětVymazat*pousměje se* Tak si to nepředstavuj – vezmi to jako fakt. Já také dřív pár věcem nevěřila, neuměla si je představit…ale pak jsem přišla na to, že se docela ochuzuji, když odmítám pravdu. Záleží jak se k tomu hodláš postavit.
A víš, že já tu chci být pro tebe, když budeš potřebovat. Nemusíš se bát, že bys mne tím zatěžoval. Přinejmenším tě mohu vyslechnout, když rady nepomohou.
Zkus dát o sobě víc vědět. Připomeň se starým Duším. Třeba už jen nevědí, kde tě hledat. Nebo zkus oslovit nové existence. Zkrátka zaujmout v hlubší hladině je dnes těžké. Mladí lidé chtějí jen povrchní zápletky s explicitní erotikou. Je to zoufalé. Buď budeš podlézat davům, nebo se spokojíš s komorní scénou.
A nemusíš děkovat. Chtěla jsem tě potěšit :)
Ah.. explicitní erotika. Což mi připomíná, že ani to porno neumím psát. Měli bychom začít pracovat na naší knize. Doopravdy bychom měli, jenže nevím, jak jsem v tomto stavu schopný posuzovat věci. Jenže do té knihy bychom se... vážně pustit měli.
OdpovědětVymazatBože, jen když se koukám na ten seznam jeskyň, kam mám napsat, je mi tak špatně. Tak nehorázně moc zle, že mám hroznou chuť zrušit celý svůj andorský účet. Asi by to ničemu nepomohlo, protože pak bych cítil výčitky a chtěl jít zpět. Až bychj zas chtěl psát...
Já bych se také chtěla soustředit na tu knihu. Dokud mám čas.
OdpovědětVymazatTak si nechej pouze pár jeskyň. Odcházet úplně by vážně k ničemu nevedlo. Potřebuješ alespoň nějaký stimulant ke psaní. Ale zase by tě neměl stresovat.