Po ránu

Minul další den. Zpočátku vcelku aktivní. Zvěčnění mé tváře a zábavné porovnání s tím co bylo před rokem, či pěti lety. Krapet změna. *rozuměj: její sestra se mohla při prohlížení potrhat smíchy – to jednoho potěší*

Skutečně nesnáším zařizování, papírování. Mám pocit, že zapomenu na něco důležitého a celé mé vystresované snažení se potopí na dno rybníka. Uvidíme za pár týdnů. Hlavně nezapomenout dojed na zápis a ubytovat se na koleji. Celkem se těším. Půl roku stagnace mi nesvědčí a už to ve městě začíná být lehce nudné. Zkrátka touha po samostatnosti a být lidem blíž….je silnější. *smích – připomíná jí to prvotní zvířecí instinkty*

V knihovně jsem vyrazila dech knihovnici tím, že jsem si půjčila pouze jedinou knihu (Největší rozkošnici od Saikaku(a)). Ale mohou si za to sami. Rozsah japonské literatury je tam minimální, kvůli čemuž do Prahy odjíždím i dříve, abych mohla knihovnu rabovat směle v útrobách našeho velkoměsta. Víte, že mi zkoušky na knihovnickou utekly o pouhé dva body? * + fakt, že se na přijímačky vůbec nepřipravovala…celkem dobré skóré, no ne?*

Po úmorném tažení v úlisném vedru do obchodu a zpět, jsem přepadla narvané papírnictví. A byl tam ON! Přesně jako kdyby čekal až si pro něj přijdu. Asi A5-tkový zápisník s tvrdými deskami *které bojkotovala* s gumou, aby se samovolně neotvíral a stužkou na založení. A je překrásně duhový! *dokonce má každá část šest proužků – och, je zkrátka dokonalý* Takže jsem moc ráda, že jsem jeho hrdý vlastník. *mazlí ho*

A jak jsem byla ze všeho rozvášněná, přehnala jsem pár věcí. Žel, mrskačské důtky zatím nevedu, navíc se náš malý byt zaplnil lidmi a hlaholem, který mne dráždil. S těžkým srdcem jsem vyrazila na vzduch. Vypovídat se, projít. Nakonec se to protáhlo skoro na neplánovanou pětihodinovou vycházku, kdy nám cestu křižoval Didokeř Tygřík a sprintující ježek.

Dnes odpoledne bych měla vidět lidi, které…jsem nepotkala víc než rok. Šílená představa. Osm let se vídáte dennodenně a pak se rok míjíte a ani vám to nepřijde. No nic. Zatím končím. Vstala jsem brzy ráno. Chci tu být a čekat. Tak zaplácávám čas.

Den bude tak krásný, jaký si ho uděláte.