Rudolf

Ano. Červená bambule místo nosu. Je mi jasné, že i v noci září jako maják. Brutální rýma. Jediné, co mě štve je, že mi zaléhají uši - ty změny tlaků, bleh. Rvu do sebe vitamín Cé, preventivně polykám prášky. Ale když se člověk pořád poflakuje v metru mezi masou bacilonosičů...uhm, umíte si představit. Divím se, že mě učitelé nezabili za rušení jejich posvátných hodin mým neustálým smrkáním. Je mi to už i krajně trapné a ty...několikrát použité kapesníčky. Ehm.

Navzdory mizivé finanční situaci jsem si koupila teplý kabát. Sako bylo bez účinku. Otec mi opět nepřispěje a já se musím poohlížet po brigádě. Jenže je mi mizerně a na tempo ve škole si teprve zvykám. Připadám si jako Podkoní a žák...eh?!
Přežívám z nevýživných zásob jídla. Dokonce jsem dnes musela i oželit registraci do knihovny (proč já?! T.T), abych si mohla dovolit cestu domů. Když si to tak po sobě čtu, chytám tu cuky smíchu. Ne, nelituju se. Prostě sumíruju a vypadá to celkem zoufale xD

Občas se musí něco poslat do éteru. Začínám lehce pracovat na referátu, ze kterého mám děs a hrůzu, takže jej nelogicky odkládám. Nemám už ani měsíc, tak půlku. Nestíhám. Takže se pokusím nadělat nějaké úkoly dopředu, abych si mohla užít přítomnosti svého skvostného přítele. *vážně je zvědavá, jak na sebe budou reagovat dva pro ni tolik důležití lidé - snad to neskončí nukleární válkou*

No nic, zalézám pod peřinu s učením. A zítra doufejme domů *najíst se, vyspat, potěšit* - ne nejsem příživník xD

***********************************************************************************

Vídám ve škole mladého muže na vozíku, myslím, že mne inspiruje...mohl by. Čiší z něj zvláštní charisma. Někdy bych se s ním ráda pustila do řeči. Ale nechci navodit mylný dojem, že je to jen z lítosti.

Z.