Vůně šafránu. Lechtivé pohlazení medových konečků. Kapky rosy. Srážející se dech na spáncích. Drobné mrazení v podbřišku. Jak je to jen dlouho, kdy naposledy přišla Zima? Prokřehlé rty popraskaly. Položila se do trávy. Sníh se vsakoval do podvědomí. Otevřené žíly se klikatily po krajině. Odplouvala po proudu. Krvavá předtucha hřejivé náruče. Objala se pažemi. Přivírala víčka. Řasy stínily zmírajícímu Slunci.
Látka šatů mazlivě tonula v dívčím klíně. Cvrkot louky uspával. Stébla trávy tlumily kroky příchozí. Tetelivý stín padl na ležící krásu, obyčejnou a promarněnou. Clonil jí před paprsky podzimu.
„Jsi tu...?“ zašeptala světlovláska. Silueta zářila a úponky temnoty se jí ovíjely kolem kotníků. Tolik se bála, že usne samotná. Nedočká se první sněhové vločky.
„Kdykoliv procitneš, naplním tě vůlí k životu. Kdykoliv upadneš, rozedřu tvé rány, abych je mohla zhojit. Kdykoliv zapomeneš, napojím tě jedem a uvrhnu do světa znovu...“ šeptavá ozvěna. Studený vítr v dalekých korunách stromů.
Ležící vztáhla bledé ruce, sevřela chladivou látku. Slabě k sobě stahovala sklánějící se postavu až se jí zakryla. Dlaněmi sledovala linii zad. Drobné polibky vtiskovala do rusých vlasů. A její slzy máčely a dráždily kůži bezejmenné. Které vždy mluvila v hádankách, avšak její doteky vypověděly mnohé. Snad proto milovala...
„Přijde Zima. Brzy.“
„Ano.“
„A my s ní.“
...
Tobě ta zima leze na mozek... a nemoc, což?
OdpovědětVymazatStejně jako mě podzim, který nesnáším pro jeho teploty a nutnost se přizpůsobovat novým podmínkám výuky sebe sama.
Ale líbí se mi to.
Je to přesně takové ve Tvém stylu, který já neumím psát. Psychadelické umění. Jako já se vyjadřuji svými photoshopáckými díly, ty svým uměním, které není o nic menší - pisatelským.
No, možná je ode mne pošetilé srovnávat tvou slovní vytříbenost s pár photoshopovými filtry, které aplikovat zvládne každý blbec.
Mám rád zimu.
Mám rád sněhové vločky, dopadající na můj kabát. Od zmrzlé vody vlhké vlasy.
Je to osvobozující.
Napiš ještě něco, prosím.
Na mozek mi leze někdy až moc věcí. *smích*
OdpovědětVymazatMyslím, že to rovnání není pošetilé. Co neumím nakreslit se snažím popsat slovy. Pro mne je určena tato cesta. V emotivnosti spatřuji cosi nádherně nedosažitelného. A svým způsobem mi dělá dobře, když tyto útržky nejsou zcela jednoznačné a čtenář (pokud není líný) se nad nimi třebas i zamyslí. Jen...netuším, zda to má sílu cosi evokovat, či je to pouhý shluk několika slov.
A děkuji za pochvalu. Víš, i tvá photoshopová díla jsou inspirativní, takže...je to svým způsobem symbióza.
I když mě mrzí, že naše styly a způsoby psaní se těžko dají zkloubit - přesto bych to moc ráda viděla vytisknuté.
Stejně...je to zábavné. Ty rád plánuješ předem, já mám ráda věci na slepo...ty o svých postavách často a zajímavě mluvíš, já je ponechávám ve stínu...
Jinak...zimu také miluji. Jsem zimní dítě. Sníh, ticho, ospalá krajina. Hry světla. Mráz za nehty.
Dokonce...minulou zimu mne sněhové vločky dokázaly dojmout až k slzám. Husté, nádherné, tančící kolem mé hlavy...připadala jsem si, že létám.
Snad napíšu. Až přijde čas. Pro Tebe.
Ano, rád mluvím o svých postavách. Zdokonaluji je tak - podle tvých reakcí, poznámek a podobně se je snažím udělat lepší.
OdpovědětVymazatBohužel se mnou toto zanícení nikdo nesdílí a já si pak připadám neskutečně hloupě. Až to mnohdy bolí.
To bych byl rád.
Sdílím ho. V jiné formě. Osobně ráda tvořím několikastránkové charaktery postav - ovšem dnes už nejsou tolik žádané, co tak pozoruji.
OdpovědětVymazatTady je jiný problém. Já nerada mluvím do cizích postav, pokud se neřekne, že jsou společné. Neboť ať se vyjádřím jakkoliv - druhá strana to pochopí dle svého a naopak. Možná to jsou hlouposti, vím.
Zkrátka mám se, co učit. Musíš být trpělivý.
Taky si všímám, že se mi lépe vyjadřuje, když to píšu. Líp si utřídím myšlenky. Srozumitelně bych ti to do očí asi neřekla xD
No, ty máš celkově problém mi něco říci... *smích*
OdpovědětVymazatVíš, mne jednou ty řečnické otázky ve stylu: co bys chtěla psát, přestanou bavit a pak nastane světová krize!
Tebe přestane bavit, a já ji začnu nesnášet xD
OdpovědětVymazatJá vím...nechápu, proč mám ten problém. Myslím, že to bude tím, jak moc mi na tobě záleží = vyšší zábrany?
Spíš tím, že se mi nechceš otevřít *vyplázne jazyk*
OdpovědětVymazatJO, bojím se, že by se ti to nelíbilo. xD
OdpovědětVymazatChci, ale musíš mi pomoct. Víc jezdit ke mně domů a poznávat mé kamarády xD
Já bych moc rád.
OdpovědětVymazatAle - však víš - chudý student.... to jediné mne omezuje.