úterý 11. října 2011

Zabte mně

Uhm. Děkuji své povaze za předem zkaženou noc a nenaladěnost na celý zítřek. Když přetrhnete vlákénko konverzace příliš prudce - nemám z toho moc dobrý pocit. Novorozenec bez pupeční šňůry má asi podobný problém.

Aby to nebylo tak drastické...i když je tato kolej otřesná, slyšet na chodbě zvuk klavíru nebo houslí je zkrátka kouzelné.

2 komentáře:

  1. Máš smůlu, nikdo tě zabíjet nebude.
    Zoufej si jak chceš, pánvičky jsou zakázány - a znáš to, žádná jiná smrt není tak sexy - kromě smrti za podporu Acchana. Ale to je tak trochu jiná kategorie, co myslíš?

    Umělci jsou úchvatní, kdy dávají své umění najevo... tak nějak naokolo. Nejspíš to bude důvod, proč se nenaučím hrát na tu zpropadenou kytaru - nikdo mne při mém učení se neobdivuje. Krom pavouků, ale ti ti nejspíš nezatleskají. Mám z toho roztodivné pocity! O.o

    Za včerejšek se omlouvám.
    Měl jsem najednou vnuknutí, že zkrátka musím odejít.... že jinak se něco stane, navíc jsem byl unavený a otrávený (plus k tomu všemu i otravný)... a ty jsi proti mému odchodu nijak neprotestovala a s nikým jiným jsem rozhovor začatý neměl, tak sem odešel.

    Tedy, započatý.... mluvila na mě inari. A ta si poslední dobou stěžuje i na díru v ponožce desetistránkovými odstavci. Nemám na to energii a a ni chuť.

    Bylo toho na mě včera moc.
    Budu na tebe dnes čekat... zase v osm.
    Budu doufat, že přijdeš.

    Miluji tě.

    OdpovědětVymazat
  2. Dozvědět se po produšené noci, že mě nepleskneš pánvičkou *tak ráda by viděla Erebose, s hlavou v kýblu od okeny, na vlastní oči!* je ovšem zákeřné! xD No nic, zkusíme to jindy. *cukne koutky rtů*

    Uhm, já bych tě obdivovala. Sama bych se moc ráda naučila na hudební nástroj. Ovšem nikdo mi dosud nevyjádřil podporu, takže...kolem toho stále jen chodím a tiše závidím lidem, kteří to svedou. Mě nezbývá než dát repráky na maximum a představovat si, že ty libé tóny tvořím já...emoční účinek stoprocentní, ale přece jen...je to krapet falšované, že ;)

    V pořádku. Nu, ani jsi mi moc prostoru k tvému zadržení nedal. Trochu mě to vykolejilo. Znáš takové ty otázky "to mělo znamenat..?" "stalo se mu něco...?" "udělala jsi něco nevhodného...?" .. bylo to moc zbrklé, a já měla starost - nestřílej mě, prosím xD ..příště radši připoj krátký dovětek...pro klid duše.

    Dnes mám školu do půl deváté. Na kolej dorazím v devět, předpokládám. Tak snad tě zastihnu.

    Miluji Tě.

    OdpovědětVymazat