Dny se nám sčítají, oddech od všemožných inspirací byl vystřídán příjemnou návštěvou a chvílemi v rodinném kruhu. Osvěžující a hezké. Obzvláště, když už konečně máte možnost si promluvit o všem možném. Jednomu to skutečně schází. Ne, že ne.
Počasí přálo snad až příliš. Horko unavovalo svaly a žaludek nestíhal a házel jednu směnu za druhou. Bránice se procvičila. Obavy z vysokoškolského života jsou na všechny frontách stejné. A ty katastrofické ozvy budoucnosti *maniakální smích*
Soukromý dýchánek mě mrštil vstříc zdi, kdy můj obličej byl přetransformován do skvostné tváře našeho oblíbeného Žána/Žaka z Montarži a kdo by to vytušil...francouzský lamač oboupohlavních srdcí si libuje v industriálním tanci – tedy, uznejme, že jeho pokusy byly skvostné. A teď se mlátí do hlavy za to, že ty tucavé rytmy nemůže vysosat z podvědomí a stále tu skotačí a čeká na svého milovaného. *mezitím uslintává nad jedním tanečníkem – jo, Žaku, musíš ještě dost trénovat a zabrousit do vod smrtelné vyhublosti*
Stejně si myslím, že na Žaka nemáš
OdpovědětVymazat